to non-Czech visitors of my lj: this is a diary for our trip to Pierrefonds. It's completely in Czech, but I'll try to translate to English soon. :)

Výprava do Pierrefonds aneb epický stalkovací výlet Merlinistické divize Torchwoodu Praha (15.-19. 6. 2012)


(varovaní: nestoudné slashování figurek, autorka je zvyklá psát v angličtině, takže sorry pokud se tento výtvor podobá spíše slohovému cvičení žáka základní školy)


poznámky:
Omlouvám se za tak pozdní vydání reportu, ale já než se dokopu k tomu něco dodělat...
Autory fotek jsou ziina (většina) a elirwen. Fotky jsou výrazně zmenšené, ale v případě zájmu je mohu poskytnout v originální velikosti. 

                                                                   

Po dlouhých týdnech plných očekávání se celá posádka v obsazení Ziina (hlavní organizátor, řidič), elirwen (hardcore Merlinistka, odborník na squee), Penegal (multifandomista, nosič a občasný stativ) a mini figurky Merlin a Artuš úspěšně nalodila na palubu Dráčika (naše věrné vozidlo, poznávací znamení – samolepka velšského draka na levé zadní straně).

Nebyli bychom správný Torchwood, kdybychom vyrazili včas a spořádaně. Místo toho jsme teprve okolo jedenácté vyráželi z parkoviště jednoho nejmenovaného obchodního řetězce na pražském Zličíně.

1) Heidelberg 


Okolo třetí ráno jsme dorazili do kempu v Heidelbergu. Kemp byl menší, rozkládal se podél řeky, večer netekla teplá voda, ale měli zásuvky v koupelně, a i když jsme přijeli po zavírací době, mohli jsme nechat auto před závorou, vnést stan do areálu a vyspat se hezky do růžova.

Samotné město i hrad/zřícenina nad městem stojí za prohlédnutí a zdejší vysokoškolský areál by jim určitě závidělo množství nejen českých studentů.

Po krátké zastávce k návštěvě válečného hřbitova Adelaide jsme vyrazili směrem k našemu dalšímu nocležišti kousek od Amiens (příjemný majitel, voda teplá i večer, brána se zavírá v deset).

2) Amiens 

Den jsme začali v přírodní rezervaci Samara, která byla z velké části zaměřená na pravěký život a řemesla. Sami jsme si vyzkoušeli vrh oštěpem a po torčvúdovsku jsme všichni tři zaparkovali své oštěpy do koruny stromu.

Samara



Torchwood pochopí...

Pokračovali jsme fandomově návštěvou muzea Julea Vernea (nebo jak se to skloňuje), které se rozkládá v domě, který vlastnil a kde bydlel v pozdější fázi svého života, a kde také stvořil svá nejznámější díla. Ve zdejších sbírkách se vyskytují i české překlady jeho románů.

Amiens se může pyšnit největší a nejvyšší katedrálou Francie. Pařížská Notre Damme, se kterou (a spoustou dalších) sdílí jméno, by se do ní vešla dvakrát. Katedrála byla postavena pro účel uložení ostatků jednoho z nejvýznamnějších křesťanských světců – lebky Jana Křtitele. Částečně zalitá do zlata je nyní k vidění v zadní části katedrály.

Po krátké návštěvě Compienge už jsme neomylně zamířili směrem k Pierrefonds.

3) Pierrefonds 

Varování: autorka přepíná do subjektivního squee módu

3a) seznamovací večer


Je těžké popsat, co se děje v hlavě hardcore Merlin fana, v momentě kdy poprvé naživo zahlédne zámek. Fotky vás nikdy nepřipraví na skutečnost. Cítit pevný kámen zbožňovaného zámku pod vlastníma rukama je něco, co už asi nikdy nezapomenu.

Předběžně jsme obešli vnější zdi areálu. Je téměř nemožné odtrhnout zrak, když se teprve srovnáváte s faktem, že jste opravdu na místě.

Po ubytování v nedalekém kempu, kde obsluha neuměla ani slovo anglicky (fakt ani slovo!!!), jsme vyrazili zpátky k zámku na důkladnější průzkum.

Podél zdi jsme došli ke schodům vedoucím na nádvoří před první hradní branou. Pomalu se smrákalo a kolem kromě nás nikdo nebyl.

Po krátkém (možná i trošku delším) squee momentu jsme prošli postranní branou a po schodech dolů, kde nás v další bráně uvítala cedule zákazu vstupu, kterou jsme správně po torčvúdovsku ignorovali.

Jak tiše jen to šlo jsme se proplížili až k další ceduli, za kterou už čekaly kulisy domů v podhradí. Po pár sekundách váhání jsme se odvážně vydali tam, kam se ještě český fanoušek nevydal, a vyfotili, co se dalo.

Je sranda sáhnout si na kámen, který vypadá jako kámen, ale pod rukama cítíte jen papundekl.


Při našem návratu k nádvoří jsme vyděsili skupinu dalších stalkerů, kteří nás pravděpodobně měli za členy štábu. :)

Spokojeni s úlovkem jsme se vrátili zpět do kempu a optimisticky si nařídili budík na něco po osmé, abychom na zámek dorazili brzy.

3b) den první 

V noci dorazila bouřka. V některých momentech bylo světlo jako ve dne a bylo nemožné rozlišit, kdy který hrom končí a jiný začíná. Výsledkem bylo značně chladnější počasí než v předešlých dnech.

A protože jsme stále ten Torchwood, tak jsme zaspali. Na nádvoří zámku jsme dorazili až kolem půl jedenácté.

Deset minut poté, co jsme se usadili na zídku v podloubí, se vynořila z brány skupinka lidí. První moment, který bych
osobně pojmenovala, „omg, to je Rupert!“, byl následován momentem „omg, Colin!!!, chvilkou zmateného „kde je Bradley?!“ a následně „omg, Bradley!!!“.

A když se Bradley krátce před vstupem do zámku rozesmál, mé vyšší mozkové funkce vypověděly službu.

Vcelku rychle všichni zmizeli uvnitř hradu a my jsme mohli v klidu rozdýchávat právě prožitý šok.

Krátce poté se na nádvoří nahrnulo neuvěřitelné množství rytířů, a najednou jako bychom opravdu byli na Camelotu.

Na balkóně nad námi štáb nastavil reflektory imitující sluneční svit pro natáčení v trůnním sále a rytíři po skupinách vcházeli a vycházeli ze zámku, podle potřeb scény. Jediné, co jsme o natáčení věděli, bylo, kdy přesně běží kamery pro scény s dialogy, a to podle pokynů pro ztišení od pověřeného člena štábu stojícího na nádvoří. Množství skupinek dětí mířících na a z prohlídky zámku mu trochu komplikovali práci, ale dozor měl své svěřence docela dobře zvládnuté, takže se většinou ztišili relativně rychle.

Okolo dvanácté jsme vyrazili na obhlídku vnitřních prostor hradu. Následovaly nezbytné fotky na schodišti před vchodem a fotky míst, která jsme si pamatovali z epizod. Do hlavního sálu jsme se pochopitelně nedostali.

Okolo třetí hodiny rekvizitáři dovezli novou kulisu – šibenici. Chvíli jsme věnovali různým teoriím, pro koho bude určena.

V půl čtvrté nastal čas obědové pauzy a celý štáb se odebral směrem do svého zázemí kousek cesty nad zámkem. Pro hlavní hvězdy byla připravena auta, zatímco statisti společně s množstvím fanoušků absolvovali cestu pěšky.

Marně jsme nahlíželi přes zeď ve snaze zahlédnout něco zajímavého, proto jsme se vydali zpět k zámku a zaujali pozici u první brány. Je to nejužší místo na cestě do zámku.

Čekání se vyplatilo, a po zhruba hodinové pauze celý štáb začal znovu proudit do natáčecích prostor.

První prošel Colin (cute, cute, cute!!!), následován Angel v jejích skvěle padnoucích nových šatech (debata o tom, jak přesně z nich nevypadne, co nemá, byla nevyhnutelná). Bradley, tentokrát vybaven svými oblíbenými slunečními brýlemi, prošel krátce poté, tašku s jeho milovaným MacBookem přes rameno (každý máme své nedostatky... xD ). Přiznávám že Adetomiwu a Ruperta bych asi nebyla příliš schopná vnímat, kdyby Rupert nezmínil, že se s námi možná vyfotí večer po natáčení, a novou ženskou posilu hlavního hereckého obsazení jsem odignorovala úplně.

 
♥♥♥

Ale do konce natáčení bylo ještě daleko, tak jsme vyrazili na obhlídku městečka a hlavně za nějakou teplou tekutinou na zahřátí.

Po návratu k bráně jsme se od italských fanoušků dozvěděli, že jsme zmeškali Tomův, Eoinův a Alexův příjezd.

Skupinky rytířů se neustále trousili ven na kuřpauzy a my jsme neměli na práci nic lepšího než si mezi nimi najít své oblíbence.

 
Sir Dýmka

 
Sir Socka

 

Na trávníku před vstupem do zámku proběhl rychlý svatební obřad pro mini Merlina s Artušem, s Morganou a Kilgarrou jako svědky.

 
Manželský slib...

Po dvou hodinách (extrémně nervózního) očekávání jsem v dálce zahlédla nezaměnitelné vlasy nezaměnitelného Eoina. Můj tep stoupl někam do násobků své normální hodnoty. Při průchodu okolo nás (metr!) si Eoin všiml černého psa fanynky sedíci naproti nám, který měl okolo krku červený šátek s Pendragonským znakem a nápisem Merlin. Samozřejmě že se zastavil (a Tom s ním) a Merlina podrbal.

Bradley prošel tradičně s pohledem upřeným na zem, ale vzhledem k jeho bohužel nemilým zkušenostem s některými fanynkami, ať už naživo nebo na internetu, je to pochopitelné.

Alexe jsem měla možnost vidět naživo poprvé, a vzhledem k tomu, že jsem si jeho fotky nijak předem nevyhledávala, tak byl velmi milým překvapením. Nový Mordred je, jak už je u seriálu zvyklostí, vybrán typově velmi dobře, a myslím, že jeho fotky budou brzy zdobit zdi nejednoho dívčího pokojíku.

Colin opouštěl zámek jako poslední, tentokrát bez bundy, takže jsme ho poprvé viděli v jeho plné kostýmované kráse. A protože je absolutní zlatíčko, tak cestou popřál dobrou noc pracovnici ve vrátnici zámku a pak i nám, rozklepaným fanynkám (a fanouškům).

Úspěšný den jsme završili v palačinkárně u slaných palačinek a džbánku cideru. Rozhodně doporučuji vyzkoušet.

3b) den druhý


Po úspěšném sbalení jsme opustili kemp a popojeli s Dráčikem na parkoviště pod zámkem (správně po torčvúdovsku jsme už podruhé projeli v protisměru).

Co nás uvítalo po vstupu na nádvoří, byl pohled na rytíře Camelotu v čele s Artušem, úhledně vyrovnanými do tvaru V na schodišti před hlavním vchodem do zámku.

Bradleyho hlas se nesl přes celé nádvoří, když recitoval uvítací věty určené pro prozatím neznámého hosta Camelotu. A i když člověk ví, že je to jen herec a že to všechno je jen jako, tak v ten moment z Bradleyho sálalo takové množství charismatu, že to prostě byl král Artuš, sjednotitel Albionu.

Tenkrát ještě překvapením bylo zjištění, že po Bradleyho levé ruce stál Alex, oblečen v plném úboru rytíře Camelotu. Mordred na Camelotu bude zajímavé oživení příběhu.

Natáčenou scénu vítání hostů jsme za celé dopoledne viděli nespočetněkrát, s různými počty účastníků, různými polohami kamery a z různých míst na nádvoří, jak nás štáb stěhoval podle svých potřeb.

Největší zdržení způsobovali koně, kteří byli pod nezkušenými jezdci mírně nezvladatelní. Ve scénách se záběry na obličej nebo horní část těla jezdců, byli koně voděni členy štábu.

Ze samotné scény se moc o dílu, ve kterém se bude odehrávat, usoudit nedalo. Snad jen to, že by možná mohlo jít o další turnajovou epizodu (což by nemuselo být vůbec špatné, protože upoceného bamf Artuše není nikdy dost).

Někdy v průběhu se celkem nenápadně prosmýkl do zámku Colin, pravděpodobně natočit nějakou samostatnou scénu.

Ale ještě chvilku se zdržím u kostýmů.

Všichni rytíři měli klasický dlouhý červený plášť, jen Mordredův a Artušův plášť měl značně sytější červenou barvu a Artušův byl i mnohem delší (a nepraktičtější). Výsledkem ale bylo, že Artuš mezi ostatními rytíři vyloženě zářil.

Zároveň jsme měli možnost vidět Excalibur, který Bradley pravidelně odevzdával rekvizitáři pokaždé, kdy si šel mezi záběry sednout do stanu. (A pak tu byl ten moment, kdy Bradley zasunul meč zpět do pochvy. Nebo ten, kdy ho efektně protočil v ruce. Ngh...)

Okolo třetí se štáb odebral zpět do zázemí na obědovou pauzu a my jsme znovu vyrazili na průzkum zámku, nejdříve do zámecké hrobky, ve které si tehdejší majitel zámku utvářel svoji sbírku náhrobků. Byli jich tam desítky. Samotná místnost byla filmaři použita v epizodě „Excalibur“, kde Nimueh oživuje Tristanovy ostatky.

  

Trůnní sál už byl volný, takže jsme po chvilce bloudění a hledání vchodu vklouzly dovnitř (pod páskou). Následoval důkladný photoshoot s trůny a Kulatým stolem.

Na návrat herců z pauzy už jsme nemohli čekat, tak jsme alespoň vyrazili omrknout, co se děje u zázemí (a mírně narušili natáčení svým zvědavým nakukovaním), ale potom už jsme zamířili k autu a zahájili zpáteční cestu.

I když jsem se na ten moment připravovala už od rána, tak mě to hodně sebralo. Merlin fandom tvoří velkou část mého života a opouštět Pierrefonds mi rvalo srdce. Na to se prostě nejde připravit. Kus mě zůstal v Pierrefonds a to, co jsem tam zažila, na oplátku zůstane navždy se mnou.

Pokud jen trošku můžete a naskytne se vám možnost splnit si nějaký svůj sen, vykašlete se na všechny ale a jděte do toho. Žijeme jen jednou a zážitky jsou to nejcennější, co člověk může mít.

Pár praktických poznámek na závěr pro budoucí cestovatele: 
Vzdálenost Praha – Pierrefonds je zhruba tisíc kilometrů. 
Pokud zvolíte stejnou cestu jako my, navštívíte území Německa, Lucemburska, Belgie a Francie. 
Některé francouzské dálnice jsou placené zvláštním mýtným. Je lepší se jim úplně vyhnout. 
Studentské kartičky rozhodně s sebou. 
S navigací jde cestování snáz. 
Je levnější si nakoupit trvanlivé potraviny předem u nás. 
Do většiny kempů v noci (po desáté) už nevjedete. 
Vstup na zámek v Pierrefonds je pro návštěvníky ve věku do 25 let zdarma.